" Vyděláš-li dolar,  půlku investuj do reklamy" ........................... Henry Ford

Historie a technika sítotisku

 Sítotisk patří mezi univerzální a variabilní tiskové tehniky, která byla používána již v sedmém století našeho letopočtu ve staré Číně za dynastie Tang. V Evropě byl sítotisk poprvé předveden na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Zhrube ve stejný rok se sítotisk dostal i do Ameriky.
 Do Československa jako první nechal dovézt tuto techniku přímo z USA Tomáš Baťa. Nejprve se jí používalo především v grafice užité a v průmyslu. Hojně tuto techniku začali využívat představitelé Pop Artu. Dnes se používá běžně i ve volné grafice. V poslední době velice oblíbená moderní grafická technika (kresby na tričko, znaky). Hodí se k rychlé práci při velkých sériích.

Při vícebarevném sítotisku se používá jedno síto na každou barvu. Možnosti tisku jsou nepřeberné: možnost vytvoření plochého potisku, semišového efektu, 3D efektu, třpytivého efektu a dalších. Umíme potisknout i sklo nebo keramiku vypalovacími obtisky, které se vypalují při teplotě 180/600°C. Hrnečky jsou pak schopné odolávat myčkám a jsou velmi trvanlivé..

Potiskované materiály

    Sítotiskovou technologií lze potisknout všechny běžné druhy materiálů včetně kovu, kůže, papíru, dřeva, skla, keramiky, samozřejmostí jsou umělé hmoty i textil jakéhokoli složení (pro každý potiskovaný materiál jsou speciální barvy). Jednoznačnou výhodou sítotisku je naprostá barevná stálost, trvanlivost potisku a současně příznivá cena. Aplikace sítotiskové technologie přímo na textilní materiál je obecně nejtrvanlivější a nejkvalitnější volbou potisku. Vodou ředitelná barva se vpije do textilních vláken a po zaschnutí ji lze prát, žehlit přes motiv, přidáním aditiva do barvy lze její odolnost ještě zvýšit. Plastizolová barva nanesená přímo na textil se při vysoké teplotě vysuší a zapeče nebo barvu můžeme nanést na přenosový papír, opatřit ji vrstvou lepidla (práškového nebo tekutého), zasušit v termotunelu a termolisem přenést na textil. Mezi přímým sítotiskem a transferovou metodou není v kvalitě de facto žádný rozdíl. Tam, kde kvůli složitosti motivu, barevnosti, náročnosti soutisku, velikosti nebo tvaru předlohy případně potiskovaného předmětu nestačí sítotisk nastupuje sublimační tisk.   

Výrobky, u nichž nachází sítotisk nejčastější použití:

Sítotiskem lze potisknout velikou škálu výrobků a předmětů. V reklamně se nejčastěji používá k potisku textilu (trik, šátků, bund, pásků atp.) Dotisk kalendářů, laší kalendářů, deštníků, igelitových tašek, sáčků, pytlíků, papírových tašek, škrabek, nafukovacích předmětů, stanů, samolepek, parciální lak na katalozích, vizitkách, podložky pod SPZ značky atp.

Ukázka sítotisku (pro zvětšení klepněte na obrázek)

Technika sítotisku

Princip tisku spočívá v protlačování barvy přes prostupná místa šablony na průtiskový materiál. Acetonový lak přibarvíme bílou práškovou barvou a vykryjeme všechna místa, která mají při tisku zůstat bílá. Lak nesmí být příliš řídký - nezalepil by dírky v hedvábí. Nesmí být také příliš hustý, aby po zaschnutí nevytvořil na sítu kopečky.

Síto se skládá z rámu z kovu, dřeva, plastu na který je napnutá síťovina – uhelon, nivold, hedvábí (přírodní nebo umělé hedvábí Čína), kovová vlákna apod. Síťovina může mít různou hustotu ok, počítaných počet ok/cm2. Napíná se ručně pod rám, jako malířské plátno, nebo pomocí hydraulického zařízení, které rám napíná všemi směry současně. Osnova síťoviny musí být rovnoběžně s rámem, lepí se speciálními lepidly (cheoprem – na dřevěný rám).

Před prací se síťoviny odmastí lihem, octem a zhotoví se šablony pro tisk.